Alex Darkinová - Jedno překvapení za druhým

Šla po klikaté příjezdové cestě, vracela se domů na letní prázdniny po svém šestém ročníku. Prošla poslední zatáčkou a naskytl se jí pohled na nádhernou a velikou vilu, která měla 4 patra. Mohutné dřevěné dveře se před ní otevřely, jakmile se k nim přiblížila. S myslí ponořenou do vzpomínek prošla do rozlehlé přijímací síně. Stála v síni dosud ponořená do vzpomínek, ze kterých ji vyrušil až hlas jejího otce, který scházel po schodech. Přivítal ji doma, jako obvykle a to větou, bez jakéhokoli citu.

"Vítám tě zpět doma, dcero."

Odpověděla mu: "I já jsem velice ráda, že jsem tu zpět, otče." Myslela si, že bude následovat čaj s matkou a otcem v salónku, aby jim jako každý rok řekla, to co je zajímalo a to byl její prospěch ve škole, ale letos se tak nekonalo. Byla poslána do svého pokoje, aby si odpočala a později připravila na večerní ples. Netušila kvůli jaké příležitosti se tento ples koná, ale byla si jistá, že je to něco významného, protože její otec nerad rušil tradice a pokud si pamatovala, tak den jejího příjezdu ze školy trávili vždycky jen ve společnosti jí, otce a matky, nikoho dalšího. Bez řečí se odebrala do svého pokoje a velice ji překvapilo, když na posteli uviděla ležet krásné dlouhé černé šaty. Teď už vůbec nepochybovala, že dnešní ples bude velice významný a to ji vhánělo do těla jistou nervozitu. Co si mohl zase její otec vymyslet tak důležitého? Proč ještě neviděla svou matku, která vždycky rychle přispěchala, jakmile zjistila, že je doma, ale letos nic. Vypadá to na zajímavé prázdniny, pomyslela si.

Těsně před šestou hodinou se u ní objevil nový domácí skřítek, který jí pomohl do šatů. V sedm hodin někdo zaklepal na její dveře a ona ho vyzvala ke vstupu. Dveře se otevřely a v nich se objevil její otec. Měl na sobě padnoucí černý hábit. Musela uznat, že na svůj věk má ještě stále svůj mladiství šarm. Sedl si naproti ní v jedné části jejího pokoje, která sloužila jako obývací pokoj a malá. ale její knihovnička, a promluvil na ni svým nacvičeným neutrálním hlasem.

"Má dcero, dnes máme tu čest, že se u nás pořádá ples na počest zahájení války na vyhubení veškeré špíny, která má tu čest s námi dýchat ten stejný kyslík, ale této výsady si už dlouho užívat nebude. Pán Zla se o to postará. A Pán Zla je také náš dnešní nejčestnější host. Doufám, že budeš milá a nebudeš sebe, ani naši rodinu jakkoliv zesměšňovat svým chováním. Byla zděšená, ale za tu dobu, co žila, se už naučila perfektně ovládat a nedávat své pocity najevo, takže odpověděla neutrálním hlasem.

"Ano, otče."

Otec ji dal ještě nějaké informace, jako třeba, že má do síně přijít až za hodinu a tak dále. Tu hodinu strávila tak, jak ji otec opustil, akorát byla mnohem víc zamyšlená než předtím.

V osm hodin se tedy zvedla a rozhodla se jít dolů do síně, odkud se ozývaly hlasy. Prošla dlouhou chodbou, ve které jí dělaly společnost obrazy předků, kteří si mezi sebou něco šuškali. To jí na klidu nepřidalo. Na vrcholu schodiště se podívala dolů do síně, aby věděla, co se tam děje. Zjistila, že tam postávají skupinky lidí a mluví mezi sebou. Dlouho je pozorovat nemohla, protože se někdo podíval jejím směrem a upozornil další na její přítomnost. Za okamžik bylo v sále naprosté ticho, všichni si ji prohlíželi. Někteří zkoumavými pohledy, ale hlavně ženy odměřenými či závistivými pohledy. Taky bylo proč, za posledních pár let se z ní stala mladá žena. Měla dlouhé tmavě černé vlasy, za což mohla její přeměna ve zvíře, protože vlasy měla vždycky tmavé, ale nikdy ne takto. Byla celkem vysoká, určitě měla dobrých 175 cm, postavu štíhlou a teď, ji ještě zvýrazňovaly její dlouhé černé šaty s korzetovým vrškem. Neměla dobrý pocit, když se na ni takto všichni dívali, proto začala pomaličku scházet schody. U paty schodiště ji vyzvedl její otec a odvedl ji k nějakému kouzelníkovi s hadovitým obličejem a s červenýma očima. Šel z něj strach.